Rozchod

Jen další z otazníků,

Které rodí se v tvé hlavě.

Přemýšlíš o zániku...

Vždyť šlo by to hravě.

O útěku z nekonečné samoty,

O naději ve splnění snů.

O hvězdičce uprostřed temnoty,

O zkrácení svých dnů.

Chceš se znovu topit v těch modrých očích,

Chceš znovu cítit teplé doteky.

Tvé srdce řve... a ty mlčíš.

Vzpomínáš na společné útěky.

Teď jdeš sama prázdnou ulicí,

Nasloucháš šepotu stromů.

Zůstáváš stále mlčící,

V myšlenkách vracíš se k němu.

Křičíš do tmy,

Po rukou stéká ti krev.

Krátíš své dny,

Bereš si dech.

Vyčítáš...sobě i jemu,

Pláčeš...však marně,

Necítíš jeho něhu,

Umíráš ve tmě.